Mārsils Albus

Mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum 'Albus') je mimořádně nenáročná, drobná aromatická trvalka. Z dodané sazenice vám na zahradě velmi rychle vyroste nízký a hustý polštářek dorůstající výšky pouhých 5 až 10 centimetrů.

Kultivar Albus se vyznačuje čistě bílými drobnými kvítky a tmavě zelenými lístky, které společně tvoří překrásný a kompaktní koberec.

Sazenice doporučujeme sázet do takzvaného sponu zhruba 25 centimetrů od sebe, což odpovídá přibližně 12 rostlinám na jeden metr čtvereční.

Při dodržení těchto rozestupů mají rostliny na začátku dostatek prostoru k růstu, ale zároveň se v poměrně krátké době krásně propojí a vytvoří onen vysněný souvislý zelený koberec.

Ano, zpětný řez je pro udržení krásného, hustého a vitálního vzhledu rostliny velmi prospěšný.

Jakmile mateřídouška koncem srpna dokvete, doporučujeme vzít zahradní nůžky a zkrátit její výhony přibližně o jednu třetinu. Tímto jednoduchým zásahem spolehlivě zabráníte nepěknému vyholování středů rostliny a podpoříte houstnutí a tvorbu nových, svěže zelených lístků.

Mateřídouška je vynikající a odolná trvalka, která je plně mrazuvzdorná a hravě zvládne i drsné mrazy až do teploty -23 °C (pěstební zóna 6a). Celou zimu tak přečká bez jakékoliv nutnosti speciální ochrany nebo přikrývání chvojím.

Jediným nepřítelem, na kterého si musíte dát pozor, je zimní vlhko. Pokud rostlina stojí ve vodě nebo v tajícím sněhu, může snadno uhnít. Proto je dokonalá propustnost půdy i přes zimu naprosto klíčová.

Ne, hnojení můžete u mateřídoušky s klidným svědomím zcela vynechat. Ve svém přirozeném prostředí roste v suchých a na živiny velmi chudých půdách.

Pokud byste rostlinu umístili do příliš výživné zeminy nebo ji často přihnojovali, ztrácela by svůj žádoucí kompaktní polštářovitý tvar, její výhony by byly zbytečně vytáhlé a mohla by být mnohem náchylnější k zimnímu vymrzání.

Následná péče je hračkou i pro úplné začátečníky. Zálivka je nutná pouze bezprostředně po výsadbě, aby sazenice správně a rychle zakořenila.

Jakmile se rostlina na svém místě uchytí, stává se z ní odolná suchomilná trvalka. Dospělou rostlinu stačí zalévat opravdu jen během extrémně dlouhých a horkých letních období, kdy delší dobu neprší.

Rozhodně ano! Pokud nemáte klasickou zahradu, můžete tuto aromatickou krásku velmi úspěšně pěstovat i v nádobách, mísách nebo truhlících na prosluněném balkoně.

Na co si dát pozor:
Při pěstování v květináči je naprosto nezbytné vytvořit na dně nádoby dostatečnou drenážní vrstvu (například z keramzitu nebo štěrku) a použít velmi lehký, písčitý substrát. Nezapomínejte, že v nádobách zemina přesychá o něco rychleji, proto občas zkontrolujte vlhkost, ale vždy zalévejte až ve chvíli, kdy substrát zcela vyschne.

Nejčastějším důvodem takového zimního úhynu překvapivě nebývá samotný mráz, jelikož rostlina prokazatelně vydrží mrazy až do -23 °C. Skutečným viníkem bývá téměř vždy nadměrná vlhkost v půdě.

Pokud je mateřídouška zasazena v těžší, nepropustné nebo slehlé půdě, její jemné kořeny v mokrých zimních a předjarních měsících doslova uhnijí v přebytku studené vody. Základním pravidlem a spolehlivým řešením pro úspěšné přezimování je tedy vždy zajistit už při výsadbě perfektní drenáž pomocí přimíchání písku a štěrku.

Této drobné trvalce se bude absolutně nejlépe dařit na horkých a suchých místech, která jsou po většinu dne vystavena plnému slunci. Právě zde se totiž naplno rozvine její typická kořenitá vůně.

Tipy na výsadbu:
Skvěle se hodí k vyplnění spár u venkovních dlažeb, pro ozelenění prostoru mezi nášlapnými kameny, do suchých zídek nebo dokonce na slunné zelené střechy.

Zásadním požadavkem této rostliny je velmi dobře propustná, spíše chudší a písčitá půda.

Pokud máte na zahradě těžší jílovitou nebo trvale vlhkou zeminu, doporučujeme před samotnou výsadbou důkladně přimíchat větší množství hrubšího písku a drobného štěrku. Kořeny mateřídoušky totiž v přemokřené půdě trpí a nesnesou stojatou vodu.

Kultivar 'Albus' vás naplno potěší svou záplavou květů uprostřed léta, konkrétně během července a srpna.

Na rozdíl od běžných fialových nebo růžových druhů vytváří tento kultivar drobné kvítky, které jsou čistě bílé. V kombinaci s kompaktními, tmavě zelenými lístky působí na zahradě mimořádně elegantním, čistým a jemným dojmem.

Naprosto! Mateřídouška je včelaři i milovníky přírody velmi ceněná jako vynikající medonosná rostlina.

Její silná, typicky kořenitá vůně a bohatá zásoba nektaru v bílých kvítcích spolehlivě a s velkým úspěchem přilákají do vaší zahrady včely, motýly, čmeláky a další užitečné opylovače.

Při pěstování na zahradě můžete být zcela bez obav. Mateřídouška úzkolistá není v žádném případě jedovatá ani toxická pro lidi, malé děti, psy, kočky nebo jakákoliv jiná domácí zvířata.

Naopak se jedná o velmi známou a tradičně hojně využívanou léčivou bylinku, která je plná zdraví prospěšných látek. Pokud by váš domácí mazlíček ze zvědavosti lístky nebo drobné květy ochutnal, nezpůsobí mu to naprosto žádné zdravotní komplikace.

Máme pro vás skvělou zprávu - u mateřídoušky se s žádnými nemocemi ani škůdci prakticky nepotýkáte.

Z hlediska celkového zdravotního stavu je to naprosto bezproblémová rostlina. Spolehlivě netrpí na plísně ani jiné běžné choroby a její silné aromatické silice navíc přirozeně odpuzují většinu typických zahradních škůdců. Vypěstovat ji tak zvládne bez postřiků i úplný začátečník.

Vzhledem k její opravdu nízké výšce (sotva pět až deset centimetrů) se rozhodně nehodí na klasický řez do vázy s ostatními květinami.

Skvěle se ale hodí pro sušení. Pokud si během kvetení opatrně nastříháte její kvetoucí natě a usušíte je na temném, vzdušném místě, získáte úžasně vonící bylinku. Sušená mateřídouška má příjemnou kořenitou vůni a tradičně se využívá k přípravě zklidňujících čajů nebo se plní do vonných bylinných sáčků, které si můžete dát pod polštář pro lepší spánek.

Jakmile se vám z dodané sazenice vytvoří starší a pěkně rozrostlý polštářek, můžete si jej poměrně snadno a rychle namnožit vegetativně, tedy dělením trsů.

Jak na to:
Ideální doba pro tento zásah je buď brzy na jaře, nebo naopak na podzim. Celou rostlinu opatrně vyryjte z půdy a čistým nožem nebo rýčem ji rozdělte na několik menších částí. Dbejte především na to, aby každá nová část měla své vlastní a nepoškozené kořínky. Tyto nové sazeničky pak ihned zasaďte na nová slunná stanoviště a zpočátku pravidelně zalévejte, dokud se pevně neuchytí.