Ziepjusakne Rosea Plena

Rozhodně! Mydlice lékařská funguje pro opylovače doslova jako magnet. Díky své silné sladké vůni, záplavě květů a dlouhé době kvetení (až 4 měsíce) intenzivně přitahuje včely, motýly a další užitečný hmyz po celou zahradní sezónu.

Nemusíte mít obavy. Zatímco původní divoký druh se může v záhonech až invazivně rozrůstat, tato vyšlechtěná plnokvětá varianta je mnohem ohleduplnější. Drží se pěkně na svém místě a ani se sama nepřesévá, takže skvěle doplní smíšené trvalkové záhony, aniž by vytlačovala ostatní okolní rostliny.

Kultivar 'Rosea Plena' vyniká velmi dlouhou dobou kvetení. Krásnými plnými květy ve světle růžovém odstínu vás bude těšit po celé léto – zhruba od června až do konce září. Zahrada se díky ní krásně rozvoní jemnou a sladkou vůní.

Ne, rostlina dorůstá do střední výšky 60 až 80 cm a vytváří velmi pevné, vzpřímené stonky. Oporu tedy nevyžaduje, nevyvrací se a drží si svůj kompaktní tvar i při běžném větru či dešti.

Doporučujeme dodržet spon přibližně 40 cm, což odpovídá zhruba 6 rostlinám na metr čtvereční. Tento rozestup zajistí rostlinám dostatek prostoru pro vývoj – v dospělosti totiž kultivar 'Rosea Plena' dorůstá výšky 60 až 80 cm a vytváří pěkné, husté trsy.

Mydlice je absolutně mrazuvzdorná, vydrží extrémní poklesy teplot až do -34,4 °C (patří do klimatické zóny 4a). Zimu v našich podmínkách zvládá zcela bez problémů a nepotřebuje žádné zimní krytí. Na podzim pouze zatahuje živiny do kořenů, listy a nadzemní část uschnou (nemá dekorativní zimní efekt) a na jaře zase spolehlivě vyraší.

Mydlice vyžaduje střední zálivku. Nejlépe poroste v půdách, které si přirozeně drží vláhu, ale nejsou trvale přemokřené. Při delším suchu doporučujeme rostlinu pravidelně zalévat, zejména pokud ji pěstujete v písčitější půdě. Nedostatek vlhkosti ji může oslabit.

Ano, dodanou sazenici můžete zpočátku přesadit i do prostornější nádoby nebo truhlíku na terase. Vždy ale zvolte dostatečně velký květináč, protože rostlina dosahuje výšky až 80 cm a potřebuje oporu pro zdravý kořenový systém. Nezapomeňte také na to, že při pěstování v nádobě vyžaduje substrát mnohem častější zálivku než volná půda v zahradě.

Ano, mydlice je mírně jedovatá a rozhodně není jedlá. Celá rostlina, zejména pak její kořeny, obsahuje větší množství přírodních saponinů. Požití by mohlo způsobit nevolnost a zažívací potíže. Dejte tedy pozor, pokud máte na zahradě malé děti nebo volně se pohybující domácí zvířata (psi, kočky), která by mohla rostlinu okusovat.

Název „mydlice“ pochází od slova mýdlo a rozhodně není náhodný. Zvláště v minulosti a ve středověku se její silný kořenový systém vyvařoval, čímž se z něj uvolňovaly látky zvané saponiny. Tato voda pak velmi dobře pěnila a lidé ji využívali jako přírodní mýdlo na praní látek a odmašťování. Saponaria officinalis je dodnes častou součástí specializované bylinné kosmetiky.

Určitě! Mydlice lékařská (Saponaria officinalis) je mimořádně nenáročná trvalka, která nevyžaduje téměř žádnou speciální péči. Zákazníkům posíláme již vzrostlé sazenice v květináči, které stačí jednoduše přesadit do záhonu. Nemusíte se bát složitého pěstování – jakmile se na novém místě uchytí, poroste prakticky sama a potěší vás bohatými květy.

Pokud mydlici pěstujete na příliš suché a písčité půdě, může být výjimečně náchylnější k napadení houbovým onemocněním zvaným padlí.

Jak to řešit:

• Rostlinu jednoduše nekompromisně seřízněte až k zemi.
• Ona se velmi rychle vzpamatuje a brzy obrazí novými, zdravými a svěže zelenými výhony.
• Do budoucna zkuste rostlině v suchých letních dnech dopřát vydatnější zálivku.

Ano, kultivar 'Rosea Plena' je svými silnými stonky k řezu naprosto ideální.

Tip pro perfektní letní kytici:

• Stonky stříhejte ve chvíli, kdy je na nich otevřená přibližně třetina květů.
• Pokud to dodržíte, vydrží vám kytice ve váze krásná a svěží úctyhodných 7 dní.

Naopak k sušení se nehodí, květy si nezachovají svou jemnou barvu ani tvar.

Protože se plnokvěté kultivary jako 'Rosea Plena' přirozeně množí kořeny a semena se v zahradě neuchycují, je zdaleka nejlepším způsobem množení dělení trsů. K tomu přistupujte nejlépe brzy na jaře nebo na podzim. Rozdělením kořenového balu získáte nové rostlinky a původní rostlinu navíc krásně zmladíte.

Rostlině vyhovují slunná až polostinná stanoviště. Ideální je dobře propustná, hlinitá nebo mírně písčitá půda, která není příliš vysychavá. Ve stínu sice poroste také, ale na přímém slunci se odvděčí mnohem bohatší záplavou světle růžových květů a intenzivnější vůní.