Pelašķis Terracotta

Poléhání stonků je nejčastěji způsobeno dvěma faktory:

1. Příliš bohatá půda nebo hnojení: Rostlina roste moc rychle a pletiva nestihnou zpevnit.
2. Nedostatek slunce: Rostlina se vytahuje.

Řešení: Přesaďte ji na slunnější a chudší stanoviště, případně ji na jaře mírně sestřihněte (tzv. Chelsea chop v květnu), aby byla kompaktnější.

Po výsadbě: Prvních pár týdnů zalévejte pravidelně, aby rostlina prokořenila.

Vzrostlá rostlina: Jakmile se řebříček uchytí (zpravidla od druhé sezóny), je velmi odolný vůči suchu. Zalévejte ho pouze v období extrémních a dlouhotrvajících veder. Přemokření mu škodí mnohem více než sucho – v mokru mohou uhnívat kořeny.

Sazenice řebříčku v kontejneru můžete vysazovat celou sezónu od jara až do podzimu, dokud nemrzne.

• Jarní výsadba (duben-květen): Ideální pro rychlé zakořenění před létem.
• Podzimní výsadba (září-říjen): Rostlina v klidu zakoření a na jaře vyraší v plné síle.
• Letní výsadba: Je možná, ale vyžaduje pečlivější hlídání zálivky v prvních týdnech, aby kořenový bal nevyschl.

Ano, stříhání je prospěšné:

• Po prvním kvetení (červenec/srpen): Jakmile první vlna květů začne hnědnout a ztrácet barvu, seřízněte celé stonky nízko nad zemí nebo nad trsem listů. To podpoří růst nových listů a často i druhou vlnu kvetení na podzim.
• Jarní úklid: Staré suché stonky z loňska odstřihněte těsně u země brzy na jaře, než začnou rašit nové lístky.

Řebříček je milovník slunce. Pro bohaté kvetení a pevné stonky potřebuje plné slunce (alespoň 6-8 hodin přímého svitu denně).

Ve stínu nebo polostínu:

• Málo pokvete.
• Stonky se budou vytahovat za světlem.
• Rostlina bude mít tendenci se kácet a rozvalovat.

To je jedna z nejkrásnějších vlastností tohoto kultivaru! Květy procházejí přirozenou proměnou:

1. Rozkvétají v sytě terakotové (cihlově oranžové) barvě.
2. Postupně světlají do odstínů okrové a zlatavé.
3. Při odkvétání blednou až do krémově žluté.

Díky postupnému nakvétání tak na jedné rostlině uvidíte celou paletu těchto barev najednou.

Rozhodně ano! 'Terracotta' je vynikající k řezu.

• Do vázy: Sklízejte, když jsou květenství plně otevřená (pokud je sklidíte příliš brzy, zvadnou). Ve vodě vydrží až 10 dní.
• Na sušení: Sklízejte v plném květu za suchého počasí. Zavěste je 'hlavou dolů' na tmavém a vzdušném místě. Krásně si drží tvar i barvu do suchých vazeb.

Ačkoli botanicky jde o stejný druh (Achillea millefolium), který je známou léčivkou, kultivar 'Terracotta' byl vyšlechtěn primárně pro okrasné účely.

• Jedlost: Není jedovatý pro lidi, mladé lístky lze teoreticky použít do salátů (jsou hořké).
• Doporučení: Pro léčebné účely (čaje, tinktury) doporučujeme sbírat spíše původní bílou divokou formu, která má ověřený obsah účinných látek. 'Terracotta' si nechte raději pro potěchu oka v záhonu.

Je to velmi odolná trvalka, ale občas se mohou vyskytnout:

• Mšice: Zejména na jaře na mladých výhoncích. Často stačí spláchnout proudem vody.
• Padlí (bílý povlak na listech): Objevuje se, pokud je rostlina na místě bez proudění vzduchu, ve stínu nebo v trvale mokré půdě. Prevencí je slunné stanoviště a dostatečné rozestupy mezi rostlinami.

Řebříček obsahuje látky (glykosidy, taniny, silice), které mohou být pro zvířata mírně toxické, pokud jsou konzumovány ve velkém množství.

• Psi a kočky: Požití může způsobit zvracení, průjem, zvýšené slinění nebo podráždění kůže.
• Většina zvířat se mu však pro jeho hořkou chuť a aroma vyhýbá.

Tady platí pravidlo: Méně je více. Řebříček 'Terracotta' prosperuje v chudších, propustných a štěrkovitých půdách.

• Hnojení: Nedoporučujeme. V příliš výživné půdě nebo při hnojení dusíkem roste řebříček příliš bujně, ale stonky jsou slabé a lámou se.
• Půda: Pokud máte těžkou jílovitou půdu, přimíchejte do výsadbové jámy písek nebo drobný štěrk pro lepší drenáž.

Ano, Achillea millefolium je původní druh, který je u nás plně mrazuvzdorný (až do -40 °C).

• Zimní ochrana: Není potřeba žádné zakrývání. Naopak, vrstva listí nebo chvojí by mohla způsobit zahnívání krčku, protože rostlina nesnáší zimní vlhko.
• Stačí nechat suché stonky přes zimu na záhoně (vypadají hezky i s námrazou) a ostříhat je až na jaře.

Řebříček se rozrůstá podzemními výběžky a tvoří trsy. Roste poměrně rychle.

• Dělení trsů: Aby rostlina zůstala vitální a střed trsu nezačal vyholovat, doporučujeme ji každé 3 až 4 roky na jaře nebo na podzim vyrýt, rozdělit rýčem a znovu zasadit jen silné okrajové části. Tím získáte i nové sazenice zdarma.

Tento řebříček je hvězdou tzv. prérijních a štěrkových záhonů. Krásně ladí s:

• Okrasnými travami (např. Stipa, Panicum, Pennisetum), které dodají lehkost.
• Šalvějemi (Salvia nemorosa) – fialová barva vytváří úžasný kontrast k oranžové.
• Třapatkovkami (Echinacea) a rudbekiemi.
• Rostlinami se stříbrnými listy (např. čistec, pelyněk).

Jakmile sazenice obdržíte, vybalte je a zkontrolujte vlhkost substrátu. Pokud je suchý, ponořte květináč na chvíli do vody.

Pokud nemůžete sázet ihned, umístěte je na světlé místo (ale ne na přímý polední úpal) a udržujte mírně vlhké. Před výsadbou je dobré rostliny nechat 1-2 dny venku ve stínu, aby si zvykly na venkovní vzduch, pokud byly dříve ve skleníku.